Psycholog je odborník, který vystudoval jednooborovou nebo dvouoborovou psychologii. Může se věnovat psychologii sportu, práce, forenzní psychologii, psychologii jako vědě obecně. Pokud si psycholog udělá atestaci – funkční specializaci, může diagnostikovat psychické poruchy a pracovat s nimi jako tzv. klinický psycholog.
Dobrého psychologa nepoznáte podle webových stránek, ani podle hodnocení na portálech typu znamylekar.cz, kde si hodnocení často nechávají lidé psát od známých a kamarádů, protože normálního klienta málokdy napadne psát psychologovi hodnocení. Většina lidí ani neví, že to i u psychologů jde. Takže velké množství pozitivních hodnocení vyznívá spíš negativně. Jako snaha prezentovat se dobře. To dobrý psycholog nemusí.
Ani členství v profesních organizacích dnes již neznamená nic, co by vypovídalo o kvalitě psychologa.
Dalším ožehavým problémem je, že se vzhledem k současné obrovské konkurenci mnozí psychologové a psychoterapeuti sdružují v jakési „kliniky“ a „centra“, což sice působí na laiky profesionálně, ale pravý důvod je jinde. A to v nájmech za prostory. Psycholog si pronajme místnost u metra a MHD v centru města a nájem je velký (hlavně v Praze). Proto je běžná praxe, že se spojí s jinými psychoterapeuty či psychology nebo psychiatry a podělí se o nájem tak, že si rozloží jednotlivé dny v týdnu. Také se pak často nazve „centrem“, „klinikou“ a „týmem“. Je to zavádějící, ale proč ne? Pokud by pracovali současně, je pro mnohé klienty dobré mít po ruce psychiatra a psychologa zároveň. Jenže to tak nebývá. Většina takových center nejsou kliniky, kde by pracovali odborníci společně. Ale rozvrhnou si dny v týdnu (podělí placení nájmu), a pak je riziko, že budou mít logicky plno a klient si počká. To profesionální není. I když to vyznívá jako že jsou dobří, když mají pořád tak plno.
Problém a matení zákazníků klientů pak nastává, když psycholog tvrdí, že má úplně plno, ale doporučí vás kolegovi z jeho „centra“, „týmu“, apod.. Tak tady byste měli zbystřit. Tohle dobrý psycholog ani psychoterapeut nedělá. V takovém případě jen potřebuje svým kolegům – sounájemcům – doplnit klienty a to není profesionální chování. V rámci hodnocení chování a přístupu psychologů a psychoterapeutů jsem se setkala i s tím, že psycholog (psychoterapeut) mi jako klientovi odmítl dát na doporučovaného kolegu z jeho „centra“ či „týmu“ kontakt s tím, že vše zařizuje on. Tyto byznys praktiky do psychologie ani psychoterapie nepatří. Varovným signálem je podle mé zkušenosti i to, když vám vybraný psycholog hned na úvod sdělí, že on nemůže, ale najde vám kolegu z jeho „centra“. To dobrý psycholog nedělá, ten vám sdělí jeho nejbližší možný termín. A vzhledem k tomu, že psychologů je dnes opravdu více než klientů, místo si určitě najde, pokud chce, a neživí se dalšími aktivitami, jako je lukrativní pořádání všech možných výcviků a akcí pro veřejnost. To ale těžko zjistíte. Takže pokud vám psycholog sdělí, že má „šíleně plno na dlouhé měsíce“, je za tím většinou jiná aktivita nebo pracuje jen jeden či dva dny v týdnu (kvůli drahému nájmu, jak popisuji výše), další dny pronajímá jiným kolegům a klienty jim takto „přeposílá“. Tam bych jako klient cestu pomoci neviděla. Jako klient potřebuji někoho, kdo na mě bude mít čas, budu vědět, že si pro mě skulinku vždy najde, když mi nebude dobře a budu potřebovat jeho pomoc. Že ho sice jeho práce živí, ale nemá ji jen jako dobrý byznys.